Dějiny Indie

V jižní Indii žije mnoho potomků původního drávidského obyvatelstva s tmavou kůží, na severu převládají potomci Árjů, kteří sem přišli před 3500 lety. Indie je rodištěm tří velkých náboženství: hinduismu, buddhismu a džinismu. Islám sem začal pronikat kolem roku 1000 a v roce 1526 vznikla muslimská říše Mughalů, která se rozkládala na většině území dnešní Indie.

Od 17. století začal postupně vzrůstat vliv Velké Británie a v letech 1858 - 1947 byla Indie součástí britské říše. Nezávislost v roce 1947 vedla k rozpadu Britské Indie na hinduistickou Indii a muslimský Pákistán. V Indii je 15 hlavních jazyků a stovky jazyků a nářečí menšin, obyvatelstvo vyznává různá náboženství, přesto se území spojilo v jednu z největších světových demokracií.

Musela čelit sporům s Pákistánem kvůli území Džammú a Kašmíru, problémům s Čínou i sikhskému separatismu v Paňdžábu. V roce 1998 vyvolaly jaderné zkoušky v Indii a Pákistánu obavy z války, ale pohraniční incidenty v roce 1999 nevedly k širšímu konfliktu. V zájmu rozvoje hospodářství zavedla Indie v 90. letech volné podnikání.

Palác prezidenta Indie