Dějiny Ruské federace - Ruska

V 9. století vznikl raně feudální stát Kyjevská Rus, jehož obyvatele tvořili většinou východní slované. Centrem státu a významným obchodním střediskem byl Kyjev, dnešní hlavní město Ukrajiny. V roce 1237 dobyly území mongolsko-tatarské hordy a Kyjev byl zničen. Až do konce 15. století byla většina území Ruska pod nadvládou Mongolů - Zlatá horda. Postupně však vzrůstal význam moskevského knížectví.

Koncem 15. století začal moskevský vládce používat titul car (”car vší Rusi”) První korunovaný car Ivan IV. (Ivan Hrozný), území ruské říše značně rozšířil. Po období válek a nepokojů se stal v roce 1613 carem Michail Romanov, zakladatel dynastie, která vládla až do roku 1917. Na počátku 18. století začal car Petr Veliký Rusko přizpůsobovat západním vzorům a v roce 1812, kdy se Napoleon pokusil zemi dobýt, bylo již Rusko největší evropskou mocností. V 19. století začala mezi obyvatelstvem narůstat nespokojenost a snahy o odstranění samoděržaví. Vliv Ruska v zahraničí však sílil.

Za 1. světové války se vnitropolitická krize v zemi prohloubila a v roce 1917 byl car Mikuláš II. donucen k abdikaci. Po ozbrojeném povstání v Petrohradě v listopadu 1917 se dostali k moci bolševici pod vedením Vladimíra Iljiče Lenina. V roce 1922 vytvořili bolševici nový stát - Svaz sovětských socialistických republik. Od roku 1924 zavedl Josif Vissarionovič Stalin socialistický ekonomický program a potlačil veškerou opozici. V roce 1939 uzavřel SSSR s Německem smlouvu o neútočení, ale Německo Sovětský svaz v roce 1941 napadlo. Sovětské ozbrojené síly nakonec Německo porazily, osvobodily východní Evropu a v květnu 1945 dobyly Berlín. Od konce 40. let stoupalo napětí mezi SSSR a jeho bývalými spojenci a nakonec vypukla studená válka.

Petrohrad